Akorát, že mi zabili tátu (Příběh Karla Kryla)

Galen 2006, 2007, 433 str., 131 obr.
 
Akorát, že mi zabili tátu (Příběh Karla Kryla) Knížka má sloužit jako doplněk ke knihám Krylogie a Půlkacíř. Záměrně jsem proto z těchto titulů čerpal minimálně. Krylogie a Půlkacíř tak i nadále zůstávají základními a informačně hutnými pracemi.
V. K.

 
Anotace:
Kniha Vojtěcha Klimta Akorát že mi zabili tátu vypráví životní příběh písničkáře a básníka Karla Kryla. Autor při jejím psaní vycházel nejen z důkladného studia všech dostupných tištěných i rukopisných pramenů a z důvěrné znalosti Krylových nahrávek, ale též z desítek osobních rozhovorů s Krylovými příbuznými, přáteli a známými a v neposlední řadě ze zkušeností, které ze svých setkání s Karlem Krylem měl sám. Jeho kniha je tak výsledkem sedmnáctiletého intenzivního zaujetí Krylovou osobností a dílem, přičemž si zachovává věcný styl vyprávění založený na ověřených faktech. Cennou součástí knihy jsou desítky unikátních fotografií, které jedinečným způsobem přibližují život a dílo jedné z nejvýznamnějších osobností naší kultury druhé poloviny dvacátého století.
 
Citát na zadní straně obálky:
"Na evidentní změny k lepšímu věřím obzvláště od osmašedesátýho, kdy se všude psalo, že se nemá kopat do mrtvol (politicky tehdy míněno, tuším). Mrtvoly nám od tý doby vládnou rukou silnou a nekompromisní a že už není Urválek, bude spíš tím, že beznadějně sešel věkem. (…) Ale mně je to dneska v podstatě puténka, akorát že mi zabili tátu."
(Karel Kryl, 1979)
 
Obsah:
Kořeny
Nezvaní hosté
Kroměříž - město Lhostejnost
"Třídní nepřítel"
Proces se Slánským a první náznaky uvolnění
Návrat do Nového Jičína
Bechyně
Zrání
Bohéma a teplický zázrak
Zrcadlo snů
Ztracené roky
"Nátlakový jednotlivec"
Druhá teplická bohéma
Poprvé v rozhlase
Textappealy a Villon
Olomoucký experiment
Na volné noze
Jeřabiny
Skepse jménem Pražské jaro
Houpačka
Cesta je rozbitá…
Moskevské protokoly
Jen milion tváří…
Helena
Krátká sláva
Bratříčku, zavírej vrátka
Národním tragédem proti své vůli
Rakovina
Bratislavská lyra a cesta do Norska
Poslední měsíce v Československu
Azyl
Rozina a ti druzí
Emigrantské sny
Maškary
Nové publikum
Obzor se rdí, můj táto…
První knížka
Nejistá existence čerstvého exulanta
Eva
Pochyby
Zdálo se mi, že jsem umřel…
Slovíčka
Naposledy s maminkou
Charta a Anticharta
Nová vlna uprchlíků
Jaro desáté
Exil v emigraci
"Protikatolický živel"
Zbraně pro Erató
Amoresky
"Svobodka"
Dopisy
Znovu v Austrálii
Za Havlíčkem do Brixenu
Čechoslovák v Německu
Poslední exilové Vánoce
Pět minut před popravou…
Wrocławská předpremiéra
Konec impéria
Zpátky v Československu
Revoluce s otazníkem
Jak se nevyrovnat s minulostí
Sametové jaro
Na výsluní popularity
Česko-Slovensko
Monology
Jsme s pravdou rozvedeni…
Odchod ze Svobodné Evropy
Stěhování z Mnichova
Atlantis
Rozpad Československa
Publikum
Zaujímáme postoje, místo abychom stáli…
Půlkacíř
Básník a písničkář
Z kříže se nesnímá…
Úloha osobnosti v dějinách
Marlen
Výročí, pocty, pomníky
Epilog
 
Poznámky v textu
Prameny a literatura
Karel Kryl - stručný životopis
Bibliografie Karla Kryla
Diskografie Karla Kryla
Poznámka
Seznam zkratek
Poděkování
Jmenný rejstřík
 
Dokument:
Změny ve 2. vydání (2007) jsou zde
Změny ve 3. vydání (2010) jsou zde
 
Ohlasy:
(...) Klimtův příspěvek k poznání složitého života a komplikovaného díla Karla Kryla, tedy Příběh Karla Kryla, jak zní podtitul, je podstatný. V podstatě mapuje Krylův život krok za krokem, rodinné zázemí (myslím si, že Karel vysál veškerou skvělou uměleckou i křesťanskou genetickou výbavu svých předků), i genesi jeho díla - za zvláštní pozornost stojí např. kapitola Druhá teplická bohéma. Většího prostoru by si podle mého názoru zasloužila Karlova dlouholetá a velmi úspěšná činnost ve Svobodné Evropě. Kromě Lídy Rakušanové, Karla Moudrého a dalších komentátorských hvězd byl v tomto dosud nedoceněném rádiu naprostou špičkou, i podle ohlasů z domova, což jeho méně úspěšní kolegové hezky česky těžce nesli.
(...) Autor ozřejmuje poslední, velice zašmodrchané období Karlova života po jeho návratu z exilu pečlivě, byť na můj vkus příliš taktně. Jen faktograficky zaznamenává popřevratové ohavné pokusy všelijakých popmuzikově populárních zbohatlíků vytřískat pár korun na Krylovi, s nímž neměli nikdy nic společného.
(Martin Štumpf, in: Britské listy, 16.11.2006)
 
CO DOPORUČUJE
Petr Čornej historik
 
Karel IV.
Vojtěch Klimt
Kingsley Amis
 
Z předvánoční nabídky knih jsem bral s radostí do rukou výpravný katalog úspěšné výstavy Karel IV. – císař, z Boží milosti (Academia), za pěkný počin považuji i publikaci Akorát že mi zabili tátu, což je životní příběh Karla Kryla v podání Vojtěcha Klimta (nakladatelství Galen). A mým evergreenem zůstává román Šťastný Jim Kingsleyho Amise. Podává totiž důkaz, že se mezilidské vztahy v mém oboru nemění.
(Mladá Fronta Dnes, 6.12.2006)
 
Jako by jeden neměl jiných svých starostí dost, jako by nestačilo, že marně vzdoruje předvánočnímu víru. Redakce tohoto listu mi v posledních dnech roku pravidelně působí těžké sny, když mě vyzve, abych napsal jen TŘI tituly do tradiční vánoční ankety Kniha roku.
(...) Takže s těžkým srdcem vyjevuji, kdo se mi do té závěrečné trojky nevešel. Konečně v domovině vydaná Nesnesitelná lehkost bytí Milana Kundery (nakladatelství Atlantis). Jedna z nejmagičtějších knih mého života Menší andělé, kterou napsal Francouz Antoine Volodine (Paseka). (...) Dozajista dosud nejlepší a, jak se říká, definitivní portrét Karla Kryla Akorát že mi zabili tátu (Galen) z pera vrcholně zasvěceného Vojtěcha Klimta. (...)
(Jan Rejžek, in: Lidové noviny, 7.12.2006)
 
KNIŽNÍ TIPY HN
Vojtěch Klimt: Akorát že mi zabili tátu, Galén
Příběh písničkáře a básníka Karla Kryla, vyprávěný se zaujetím a poctivým přístupem k faktům. Kniha je výsledkem mnohaletého podrobného bádání, studia všech dostupných pramenů, osobních rozhovorů. Textem prolíná množství Krylových textů a dokumentárních fotografií.
(Hospodářské noviny, 8.12.2006)
 
(...) Spousta dosud neznámých nebo málo známých fakt představuje asi největší klad knihy. Skvěle je zpracováno především Krylovo dospívání, 60. léta a období v exilu. To se čte jedním dechem.
Pokud už bych chtěl hledat hnidy, trochu mě mrzí, že kapitoly o posledních rocích jeho života jsou poněkud strohé.
(...) Autor rozhodně nestaví Krylovi další pomník, ani se nesnaží interpretovat jeho tvorbu. Zmíní se i o některých méně lichotivých stránkách jeho osobnosti nebo nepříjemných okamžicích. Ale s citem. Nehledá senzaci tam, kde by to bylo nevkusné.
V neposlední řadě připomíná někdejší články Justa, Lukeše a spol., kteří dnes statečně kritizují tunelování a Klause, nadávají na neviditelnou ruku trhu a nevyrovnání se s minulostí, ale když to samé říkal o patnáct let dříve Kryl, dělali z něj málem nesvéprávnou hysterku.
Prostě dost dobrá knížka pro nás, co víme, že Morituri te salutant není skinheadská písnička.
(Husákovo dítě, 12.12.2006)
 
Jeden z nejvýznamnějších českých básníků (nebojíme se tak o Krylovi psát, protože odstup jeho místo v české kultuře v tomto smyslu jen potvrzuje) druhé půle 20. století je konečně představen v důstojném, pečlivém a při autorově úctě ke Krylovi zároveň pozoruhodně nesentimentálním životopise. Klimt se až úzkostlivě držel faktů a dokázal se vypořádat s množstvím různých svědectví - přitom nebo právě proto je jeho kniha strhujícím čtením. Jak z okna rychle jedoucího vlaku letí v ní dějiny, v nichž ten malý velký muž sehrál pro Čechy roli kotvy-naděje. Nikdo nepoznal Karla Kryla natolik, aby mohl s určitostí říci, co se v něm doopravdy dělo, uzavírá Klimt skromně svou práci. Odvedl ji ovšem v kvalitě, která z ní dělá knihu-pramen.
(Právo, 28.12.2006)

 
 
Přestože nemá kulaté výročí narození ani smrti, vyšly v posledních měsících tři knižní tituly a další CD se jménem Karla Kryla na obálce. Obsáhlý výběr rozhovorů a jiných materiálů, v nichž se o Karlu Krylovi psalo v tiskovinách nebo hovořilo v rádiích a televizi v rozmezí let 1966 až 1994, ukazuje dost podrobně Krylovu mediální tvář. Pečlivě připravený životopisný svazek Akorát že mi zabili tátu patří k nejobjektivnějším a zřejmě nejpřesnějším, jaké dosud kdo napsal. A sbírka veršů Pochyby ukazuje ceněnou, ale méně frekventovanou část Krylovy tvorby.
(...) Život Karla Kryla se zřejmě odvíjel ve vlnách nadějí a pochybností. Vypráví o tom věcně, ale velmi přesvědčivě další z knížek, jež v poslední době o Krylovi vyšly. Má podtitul Příběh Karla Kryla. Autorem životopisné knihy, kterou nakladatelství Galen vydalo s názvem Akorát že mi zabili tátu, je Vojtěch Klimt. Z dosavadních pokusů zachytit Krylovu těžko uchopitelnou osobnost, se tento jeví nejobjektivnější a také nejpřesnější a díky redakci Karla Jadrného i stylisticky kvalitní.
Klimt vypráví příběh múzicky nadaného chlapce z kultivovaného rodu novojičínských knihtiskařů, jimž komunisté rozmetali tradiční živnost na cáry a ze života jejich rodině udělali peklo. Sleduje logický Krylův vývoj. Mravenčí prací dohledal a upřesnil detaily z Krylova života, klidnou, po atrakcích nebažící formou ho mapuje krok za krokem, uvádí leckterý z omylů na pravou míru, především však popisuje okolnosti vzniku písní či veršů, jež měly zásadní vliv už na několik generací posluchačů.
Autor nepopírá své sympatie, jež ke Krylovi chová, ale není zaslepeným obdivovatelem, který by objekt svého zájmu "chránil" tím, že by věci zatajoval nebo přibarvoval do růžova. Čtenář se dozví i o láskách a manželstvích Karla Kryla, žádné trapné pikantnosti však by čekat neměl. Což neznamená, že by portrét, který Klimt načrtl, byl bezkrevný.
Velkou předností publikace je pečlivá dokumentace, důkladné odkazy, bibliografie a diskografie i shrnutí uzlových bodů Krylova života včetně poct, jichž se mu dostalo po smrti. Chtělo by se říct: všechno podstatné, co je o Karlu Krylovi třeba vědět.
(Marta Švagrová, in: Lidové noviny, 13.1.2007)
 
Které tři knihy vám v minulém roce udělaly radost a pokládáte je za dobré knihy roku 2006?
Mirek Kovářík, recitátor a pedagog:
1. Vojtěch Klimt: Akorát že mi zabili tátu (Galén) – konečně o Karlu Krylovi, obšírně, věcně a bez patosu (...)
(in: Katolický týdeník, č. 6/2007)
 
(...) Vojtěch Klimt (ročník 1973) je od roku 1991 předsedou pražského Klubu Karla Kryla, tedy jakéhosi jeho fanklubu, jak se říká v popu. Z toho částečně vyplývá, že Krylova osobnost je do značné míry "smyslem Klimtova života".
O své práci v Klubu ovšem Klimt píše: "Nikdy jsem nerazil nekritický obdiv k Mistrovi." I v knize se snaží co nejvíce zachovat objektivní pohled, byť mu v některých komentářích samozřejmě nemůže hodnotící pohled - logicky vždy v Krylův prospěch - jaksi "neulétnout".
Kniha je ovšem fascinující především sumou faktických informací, které přináší. Každý, kdo se někdy alespoň otřel o publicistiku, musí nad množstvím prostudovaného materiálu vyseknout autorovi poklonu (jen pro ilustraci: v knize je 689 pramenných odkazů).
Životopis postupuje logicky a přísně chronologicky, některé pasáže spíše připomínají jakýsi heslář, ve kterém autor s přepečlivou důsledností například vypisuje všechna data a místa Krylových koncertů.
Pro běžného čtenáře tato místa mohou být až únavná, pro "historii" ale Klimt odvedl práci výborně a zřetelně poctivě, takže pro každého, kdo se v budoucnu bude chtít Krylem hlouběji zabývat, bude jeho spis téměř "biblí" - už proto, že nebude muset zdaleka všechny prameny znovu prostudovávat. (...)
(Ondřej Bezr, in: Idnes.cz, 5.4.2007)
 
Anketa před knihovnou: Eduard Stehlík, vojenský historik
Jakou knihu jste si koupil naposledy?
Životopis Karla Kryla Akorát že mi zabili tátu od Vojtěcha Klimta. Citlivě a se znalostí věci sepsanou mimořádnou knihu o mimořádném muži. (úryvek)
(Hospodářské noviny, 22.6.2007)
 
(...) Nejde o nadšenecký pokus fanouška, nýbrž o solidní práci, u níž nechybí poznámkový aparát, jmenný rejstřík, bibliografie a diskografie Karla Kryla; najdeme v ní též desítky unikátních fotografií (škoda jen, že některým nebylo popřáno více prostoru). Krylův životní příběh se citlivě prolíná s texty jeho písní a tím se více ozřejmuje jejich smysl či okolnosti vzniku. Zároveň kniha dává nahlédnout do nelehkého údělu exulanta, přibližuje Kryla i jako autora duchovních písní určených pro liturgii či nezištného dárce, který neměl potřebu své "almužny" vytrubovat. V jiném světle zde nahlížíme i Krylovu zatrpklost v 90. letech po návratu do vlasti. Možná jsme mu měli tehdy lépe naslouchat. (...)
(Jan Paulas, in: Katolický týdeník, 21.8.2007)
 
Pojmy fanoušek a objektivita tvoři zpravidla oxymóron, nemluvě o tom, ze při vyslovení prvního se mi ježí chlupy po těle. Vojtěch Klimt je Krylův fanoušek, dokonce předseda jeho fanklubu. Jedna z mnoha fotografií v knize to pyšně dokládá: sedí, osmnáctiletý, v obklopení podobných exemplářů a s nimi Mistr. Jenže, Klimt je dnes o 15 let starší, takto samožerná fotka je v knize jediná a samotný text nemůže být od jejího charakteru dál. Precizní životopis, vyvedený do kronikářsky znaleckého detailu, bez emocí, bez příměsi vlezlé subjektivity. Potlačená subjektivita je na fanouška obdivuhodný výkon. Díky němu z adorovaného objektu vychází člověk chybující a asi někdy těžko snesitelný, zato z masa a kostí, protože plakátů si užil až až. Jde patrně o nejstřízlivější a také nejobsažnější "krylogický" text, jaký dosud vyšel. Přidejme krásnou polygrafickou úpravu knihy na polokřídě a výsledkem je skutečně kvalitní publikace.
(Roman Lipčík, in: REPORT Music & Style, 01/2007)
 
(...) Klimtova studie zasazuje Krylův životní příběh do širšího kulturněhistorického kontextu českých dějin 20. století. Nezačíná Krylovým narozením v roce 1944, ale líčením historie tiskařského rodu Krylů od poloviny 19. století. Tento historický exkurs není ovšem samoúčelný. Písničkářův otec jako spolumajitel známé tiskárny Kryl & Scotti byl významnou osobností prvorepublikového literárního prostředí - mezi jeho zákazníky patřili takoví umělci jako Josef Florian, Jan Zahradníček či Jakub Deml. A právě dědictví těchto osobností do značné míry formovalo jak Krylův světonázor, tak jeho uměleckou tvorbu. Opomenutí těchto vlivů by bylo při psaní jeho životopisu velkou ztrátou.
Čtenář se tak na jedné straně v knize dočte některé obecně známé skutečnosti z českých politických a kulturních dějin, na druhé straně je zde ovšem řada nových informací, které ani skalní fanoušci známého písničkáře neznají. Autor použil při psaní poměrně neobvyklý, zato však neotřelý přístup - snažil se navštívit místa, na nichž Karel Kryl během svého života pobýval. Ačkoliv se tato místa s uplynulými desetiletími značně proměnila, dávají nahlédnout do Krylova díla (a i do jeho života) daleko více, než by se na první pohled mohlo zdát. (...)
Ačkoliv Vojtěch Klimt nezapře svůj hluboký obdiv ke Karlu Krylovi, nelze mu nepřiznat i určitou snahu o objektivitu. Písničkář není v jeho podání líčen jako "národní bard , který fascinuje publikum od svých prvních vystoupení" - naopak, jsou zde popsány jeho nelehké umělecké začátky. Z Klimtova výkladu vyplývá, že Krylova umělecká kariéra nabrala strmého vzestupu právě díky osudové národní tragédii - tedy srpnové okupaci. Stejně autor nezastírá nikterak záviděníhodné situace, do nichž se Karel Kryl dostal během pobytu v exilu (včetně osobních problémů). (...)
Opomenuty zůstaly bohužel archivní prameny, v prvé řadě dokumenty z provenience komunistických bezpečnostních složek, které cituje Klimt pouze zprostředkovaně (ze studií Pavla Žáčka či Jiřího Plachého). Nemohu tak souhlasit s názorem jednoho recenzenta, že po této knize již těžko někdo napíše o Krylovi něco neznámého. Autor totiž nemohl využít všechny dokumenty z provenience bezpečnostního aparátu, zejména fondů komunistické rozvědky. Domnívám se proto, že jejich studium v Archivu bezpečnostnich složek jistě vnese do popisu Krylova životního příběhu řadu zajímavých detailů a zjištění. Za poněkud nešťastný považuji i příliš expresivní název knihy - tato slova sice Kryl v jednom z rozhovorů pronesl, ale měl na mysli samozřejmě symbolickou vinu komunistů na smrti jeho otce, který zemřel přirozeným způsobem, byť mu bezesporu šikanování ze strany poúnorového režimu ubralo několik let života.
Kniha je doplněna rozsáhlým poznámkovým aparátem, seznamem použitých pramenů a literatury a též kompletní bibliografií a diskografií Karla Kryla. Na závěr nelze nezmínit fakt, že autorovi knihy bylo v době Krylovy smrti 21 let. Svědčí to podle mého názoru i o tom, že dílo Karla Kryla je atraktivní nejen pro pamětníky komunistického režimu, ale i pro dnešní mladou generaci. Nenaplňují se tak předpovědi některých hudebních kritiků, že Krylova umělecká tvorba nebude po jeho smrti pro posluchače, kteří na vlastní kůži nezažili komunistickou totalitu, příliš srozumitelná.
(Petr Koura, in: Paměť a dějiny 2007/01)
(Pozdější P. S. k recenzi: Zmínku o materiálech komunistické rozvědky (1. správy MV), které bude nyní možné v archivu studovat, nechal do recenze připsat tehdejší ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.